Staré stromy jsou naším bohatstvím, které nelze dost dobře penězi vyjádřit. Svým majestátem dotvářejí krajinný ráz, jsou pomyslným mostem mezi námi a našimi předky, harmonizují energie v krajině, jsou domovem mnoha rostlin a živočichů. Otázka tedy zní: „Kácet či nekácet? A pokud kácet, tak za jakých okolností?“
Kácení stromů, zejména těch věkovitých, by mělo být poslední, krajní možností, jak těžkosti s narušenou stabilitou či sníženou provozní bezpečností stromu řešit. Vždy bychom měli mít na paměti, že zejména starých stromů v naší krajině rychle ubývá. Ano, tu a tam ve starých zámeckých parcích, v alejích, na starých rybničních hrázích či v břehových porostech řek staré stromy ještě jsou, avšak postupně dožívají, stárnou a rozpadají se. Chybí zejména věkové kategorie 60 – 120 let. Zkrátka jsme zapomněli nové stromy vysazovat, čímž jsme do určité míry již dnes znemožnili našim vnoučatům, aby se kochala krásou věkovitých dubů, lip a jiných dlouhověkých stromů. Proto by snaha odborníků – arboristů měla být směřována do údržby a péče o starší ročníky stromů. Zdravotním či bezpečnostním řezem lze zlepšit jak provozní bezpečnost stromu, tak prodloužit jeho životnost.
Někdy je však kácení nezbytné, když je ohrožena bezpečnost lidí či jejich majetek.
Ano, takové případy samozřejmě nastat mohou např. po silných letních bouřích se značnými poryvy větru. Pokud je strom rozlomen, má rozštípnutý kmen nebo zůstalo jen nestabilní torzo, je v takovém případě nezbytné okamžité kácení. Mnohdy se v takových případech nelze vyhnout metodě postupného zkracování stromu, které je nesmírně fyzicky i technicky náročné, nemluvě o samotné bezpečnosti jak stromolezce, který se pohybuje ve výškách, tak pozemního pracovníka. Tato technika, při níž je spojena práce ve výškách s postupným kácením stromu, nese označení rizikové kácení.
Jak probíhá rizikové kácení?
Rizikové kácení je extrémně náročná fyzická aktivita, při které je zapotřebí především rozvaha a zkušenosti. Práce by měla probíhat alespoň ve dvou osobách, přičemž jeden pracovník kácí v koruně stromu a druhý, tzv. pozemní pracovník „podstromák“ zajištuje veškerou logistiku na pracovišti, spouští větve a špalky a v neposlední řadě dohlíží na bezpečnost prostoru a zamezuje vstupu neoprávněným osobám. V případě potřeby je první, kdo by při úrazu stromolezce poskytl první pomoc. Rizikové kácení stromu probíhá postupně, aby nedošlo k poškození majetku či zranění osob. Při rizikovém kácení se využívají mechanické pomůcky, zejména arboristické kladky, speciální vysokotonážní lana, spouštěcí bubny a mnoho dalšího, certifikovaného vybavení.
Může se dostat stromolezec při výkonu své činnosti do rozporu se zákonem č. 114/1992 S., o ochraně přírody a krajiny?
Jak už bylo uvedeno, kácení je opravdu mezním řešením. Vždy by měl mít stromolezec na paměti, že vzrostlé stromy jsou cennými biotopy pro mnohé živočichy, ať už jde o netopýry, ptáky hnízdící v dutinách nebo vývojová stádia hmyzu vázaná svým způsobem života na rozpadající se dřevní hmotu. Stromolezec by tak měl každý strom vyhodnotit nejen z pohledu jeho stability a bezpečnosti, ale také z pohledu jeho významu pro ochranu biodiverzity. Ostatně zmiňovaný zákon č. 114/1992 Sb. přímo zakazuje takové způsoby ošetření stromu, které by měly negativní dopad na uvedené slupiny živočichů. V takových případech je nezbytné zachovat ze stromů ty nejdůležitější části (duté kosterní větve, trouchnivějící kmen apod.), aby předmět ochrany nebyl poškozen. I takový způsob údržby stromu má mnohdy rysy rizikového kácení.
Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?
Rizikové kácení přenechejte rozhodně odborníkům, abyste předešli zbytečným zraněním. Firma Arboristoteles je specialistou na veškeré stromolezecké práce. Společnost s více než 12letou zkušeností provádí výchovné, bezpečnostní, zdravotní a redukční ořezy stromů s pomocí profesionální techniky. Odborní pracovníci skácí stromy, které ohrožují Vaši bezpečnost či Vaše majetky.
Současně chceme apelovat na zemědělce, vodohospodáře, starosty obcí, myslivce a na ochránce přírody, aby nezapomněli vysazovat stromy, zejména ty dlouhověké. Jistě se najdou v katastrech obcí místa, kde by to šlo. Např. u kapliček, božích muk, podél polních cest, které jsou dnes mnohdy součástí velkých půdních celků, nebo na okrajích polí by znovu mohly růst stromy. Nezapomínejme na naše vnoučata, že i ony jednou, až zestárnou, budou v krajině hledat příjemné estetické vjemy, radost, štěstí a harmonii. Již dnes rozhodujeme o tom, v jakém prostředí budou jednou žít.
