Obec Všeň najdeme v Libereckém kraji na Semilsku mezi městy Turnov a Mnichovo Hradiště. Rozkládá se na návrší nad širokým údolím řeky Jizery, skládá se ze čtyř místních částí – Všeně, Ploukonic, Mokrého a Dvora Borčice.
Farní ves Všeň leží na staré silnici z Turnova do Sobotky, v dochovaných písemných pramenech se o ní poprvé píše v roce 1318. Řeku Jizeru lze překročit po železobetonovém obecním mostu z roku 1912, odkud vedla kratší cesta ke Svojanům. Při jižním okraji obce se sousedním letoviskem Skokovy a Žehrovickými lesy se ukrývá osada s chovem koní. V samotné Všeni, dělené na Hrubou Stranu a Malou Stranu, jsou obydlí původních domkařů, řemeslníků a hudebníků, a také hospodářská stavení dřívějších rolníků. Mezi malebným údolím Jizery a Českým rájem se tyčí dominantní gotická stavba farního kostela svatých apoštolů Filipa a Jakuba, jejichž svátek se oslavuje tradiční poutí na první květnovou neděli. Prvními doloženými vlastníky jednotlivých osad obce byli Markvarticové, Vartenberkové, Šlikové, Valdštejnové a další šlechtické rody. Výstavná farní budova dnes slouží jako sídlo obecního úřadu. Významnou obecní institucí, v níž žije na šest stovek obyvatel, je škola. Svou současnou podobu získala už v roce 1876 a slouží místním i přespolním dětem jako trojtřídní základní škola. V obci se zachovaly stavby lidové architektury, drobné plastiky křížů a soch od věhlasných i zapomenutých lidových umělců. Hřbitov kolem kostela je místem posledního odpočinku obyvatel z celého farního okruhu i některých osob, které se podepsaly do povědomí obce svým životem a prací. Zároveň je odtud skvělý rozhled do celého kraje. K nejstarším statkům ve Všeni patří mohutný špýcharový dům z 2. poloviny 16. století, poblíž stojí roubená myslivna. V Mokrém se dochovala po bývalé usedlosti barokní vrata v podobě brány. Kostel je spojen se samotnými začátky obce, jeho schodiště zdobí soubor šesti pískovcových plastik z dílny barokních sochařů Jelínků z Kosmonos.
