Každý z nás už určitě slyšel pojem státní dluh, ale víte, co přesně znamená a proč se o něm tolik mluví? Česká republika se, stejně jako mnoho jiných zemí, potýká s rostoucím zadlužením. Může za to nejen hospodaření státu, ale i vývoj ekonomiky nebo mimořádné události, které ovlivňují celý svět. Jak se vlastně dluh vytvořil, kolik dnes činí a kdo ho vlastní?
Obsah článku
Co znamená státní dluh?
Státní dluh je celkové zadlužení vlády. Spadají do toho také kraje, obce nebo fondy sociálního zabezpečení a jiné. Mění se podle stavu státního rozpočtu a vzniká deficitním hospodařením dané země.
Státní dluh je dlouhodobý. Dlužníky státního dluhu jsou vláda, příspěvkové organizace, kraje s obcemi nebo zdravotní pojišťovny. Financuje se především státními dluhopisy, které můžete znát pod názvem obligace nebo různými půjčkami od Evropské investiční banky.
Dluhopisy
Státní dluhopis vydává ministerstvo financí a pokrývají se tak vládní výdaje. Stát považuje státní dluhopis za bezpečnou investici, rizikem však je, že je spojena s nižším výnosem, a proto se řadí mezi konzervativní investice.
České státní dluhopisy mají průměrnou dobu splatnosti 6,1 roku. Každý občan může do státních dluhopisů financovat. Pořídit si můžete 1000 kusů v celkové jmenovité hodnotě 1000 Kč.
Aktuální hodnota státního dluhu
Státní dluh v roce 2024 byl 3 365, 2 biliard korun. V pololetí roku 2025 však opět vzrostl a to na 3 504 biliard korun. Každým rokem je státní dluh vyšší a vyšší.
Jak jsme k dluhu přišli?
Přestože se text mohl zdát některým složitý, výsledek, proč dluh vzniká je naprosto jednoduchý. Důvodem je nepoměr mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Kumulace jednotlivých deficitů státního rozpočtu. Vláda zkrátka více utratí, než kolik vybere na příjmové straně rozpočtu.
Státní dluh můžeme také vymezit jako sumu závazků České republiky a je spojena s potřebou financování státu.
Instrumenty, které tvoří státní dluh bychom mohli shrnout takto:
- jmenovité hodnoty emitovaných státních dluhopisů,
- státem vystavené směnky,
- státem přijaté zápůjčky a úvěry
Přesto, že se to zdá být neuvěřitelné, Česká republika není na předních příčkách státních dluhů napříč Evropou, avšak ani číslo 3 504 biliard korun není nízké.
Vývoj státního dluhu
Jelikož státní dluh poslední roky roste, je jeho vývoj spíše negativní, avšak nebylo tomu tak vždy. V roce 2014 došlo poprvé od roku 1995 k meziročnímu poklesu. Důvodem byly velice přívětivé ekonomické podmínky. Můžeme tedy tvrdit, že mezi lety 2014-2016 nastali u státního dluhu spíše pozitivní počty. V roce 2016 dokonce došlo k poklesu o téměř 60 mld. Korun.
Roky 2020 a 2021 byly velice nepředvídatelnými, co se rozpočtů a financí týče. V roce 2020 tak došlo o navýšení státního dluhu o 400 mld. Kč, a tak se zvýšení státního dluhu stalo enormním.
Státní dluh ve vlastnictví občanů a investorů
Již zmíněné dluhopisy jsou něco, co si můžete pořídit i vy. Větší část státních dluhopisů si mohou koupit různé subjekty, a právě o ni jsou „vlastníky“ státního dluhu.
Banky, pojišťovny nebo penzijní fondy vlastní největší část českého státního dluhu. Například Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a ostatní banky vlastní značnou část právě státních dluhopisů. Peníze tak zůstávají v české ekonomice a stát tak není tolik závislý na zahraničí.
Česká národní banka drží část státních dluhopisů jako součást měnové politiky. To znamená, že nakupuje a prodává státní cenné papíry, aby ovlivňovala množství peněz v oběhu nebo úrokové sazby.
Státní dluh je součástí ekonomiky každé země a ovlivňuje nás všechny, i když si to často neuvědomujeme. Česká republika sice nepatří mezi nejzadluženější státy Evropy, přesto je důležité sledovat, jak se s dluhem hospodaří a jak se bude vyvíjet dál.
Zdroje: KB, Moneta, MFČR, Czechwealt, Česká televize, Spořící dluhopisy, Statistika a my
Hana Králová je studentkou Etiky a kultury v mediální komunikaci v Olomouci. Ráda chodí po horách anebo jezdí na kole. Nejkrásnější výhledy jsou pro ni ty v přírodě. Je milovnicí výběrové kávy a alternativní přípravy různých druhů a pražíren. Od malička ráda čte, libí se jí možnost, kterou nabízí český jazyk. Píše ráda, a to, protože se dozvídá nové věci a nemusí myslet na nic jiného.
