Sedmnáct kilometrů od středočeského města Nymburk leží obec Seletice. Na 1137 hektarech tady žije před dvě stě obyvatel. Původní osada rolníků a dřevorubců vznikla na jihovýchodním úpatí Loučenského hřbetu v rozsáhlém Svatojířském lese. Byla pojmenována podle příjmení zakladatele jako ves lidu Seletova. První písemný doklad pochází z roku 1420, kdy vesnice patřila zemanovi Janu z Košíka. Za Košíků byla ve vsi založena tvrz, nacházela se v místech, kterým se dodnes říká Hrádek nebo Návrší. Podle staré pověsti odsud vedla tajná chodba až na hrad Kuncberk u Křince.
Na Seletickém potoce bylo několik menších vodních mlýnů s rybníky a náhony na vodní kolo. Vydatný potůček poháněl také vodní kolo pily, která zpracovávala dřevo z místních lesů. Osada se postupně rozšiřovala, nové domy byly postaveny kolem zemské cesty, vedoucí do Jičína. Vznikla zde svobodná zájezdní hospoda a později i nová pila.
V Seleticích se dodnes dochovaly omítnuté i neomítnuté roubené domky, na horní návsi je u dřevěné zvoničky na soklu z roku 1832 umístěná socha Panny Marie, oběti dvou světových válek připomíná pomník. Ve vesnici je dnes asi 150 domů, z nichž přibližně polovina slouží k trvalému bydlení, a také prodejna potravin, dvě pohostinství, koupaliště a ubytovna. Do mateřské a základní školy, za lékařem a dalšími službami musí lidé dojíždět. V Seleticích zastavuje autobus, směřující do Nymburka přes Mcely a Loučeň. Obec žije pestrým společenským životem, pořádají se tady soutěže hasičů a přebory fotbalistů, lidé se scházejí u příležitosti různých svátků, chodí na plesy a zábavy, věnují se výzdobě obce, rozsvěcí vánoční strom, chystají pro nejmenší Den dětí.
Obec má významného rodáka Františka Kordače. Byl synem prostého rolníka a stal se prvním občanským pražským arcibiskupem a českým primasem. Připomíná ho pamětní deska, umístěná na budově bývalé školy.
