Západně od centra Prahy leží Bílá hora. Tudy přicházeli od západu pocestní, obchodníci, poselstva i vojska, když překonali poslední překážku na cestě, otvíral se jim výhled na hlavní město.
V roce 1926 vzniklo společenství Venio, které sdružuje sestry, žijící podle Řehole sv. Benedikta a zároveň pracující v civilních zaměstnáních. U jeho zrodu stála Marianne Johannes, později matka Agnes. Matka Agnes byla představenou Venia do roku 1973, dalších dvacet let byla převorkou matka Agape Gensbaur, od roku 1993 do 2010 vedla komunitu Venio sestra Lucia Wagner. Společenství působilo v Mnichově, o založení Kláštera benediktinek na Bílé hoře se postaraly České sestry žijící v Opatství Przemysl v Polsku a břevnovští benediktini, kteří sestrám dali Poutní místo Panny Marie Vítězné. Za nově založený klášter Praha, požehnaný kardinálem Miroslavem Vlkem v roce 2007, na sebe vzala odpovědnost Komunita Venio z Mnichova.
Benediktinkám se historicky připisovala zásadní role při duchovním a kulturním rozvoji Čech. Působily v Praze na Smíchově, v jejich řadách byly vzdělané a tvůrčí ženy z rakouské a německé vysoké šlechty. Českou společností však nebyly přijaty a pod roce 1919 se odstěhovaly do Rakouska. Vyvrcholením jejich osudu se stal 11. červenec 2013, kdy byla Komunita Venio povýšena na opatství Venio Proměnění Páně. Na abatyši byla vysvěcena Carmen Tatschmurat a uzavřela se dlouhá cesta k uznání společenství. Jedna jeho část žije v Mnichově, druhá v Praze. Všichni se pravidelně setkávají, mluví a modlí se německy a česky. Sestry skládají slib, že ve společenství setrvají po celý život. Řehole vybízí příslušnice řádu k pohostinnosti ke všem příchozím, modlitba nešpor je denně přístupná všem. Příchozí na Bílé hoře mohou strávit jeden nebo více tichých dnů, zúčastnit se meditací nebo i pracovat na zahradě. Je jim k dispozici 18 míst v deseti pokojích a společenská místnost. Ubytovat se zde mohou i skupiny s vlastním programem, stačí kontaktovat sestru Anežku.
